Sochařský park v Hořicích

Park plný soch? Není problém. Stačí si zajet do Hořic a ocitneme se v sochařském ráji. A jak se to všechno událo? To se musíme vrátit trochu do historie. V okolí města se od nepaměti těžil kvalitní pískovec a v 19. století vznikla veliká poptávka po kamenické práci.

Tehdejší hořický starosta František Hubený začal uvažovat o založení odborné kamenické školy. Její vznik podpořilo i Ministerstvo kultury a vyučování tehdejšího Rakouska Uherska a vyučování započalo 3. března 1884. Škola funguje dodnes pod názvem Střední uměleckoprůmyslová škola sochařská a kamenická. V roce 1966 vznikla v Hořicích myšlenka uspořádat mezinárodní sochařské sympozium. Jeho zakladatelem a dlouholetým prezidentem byl akademický sochař Vladimír Preclík, absolvent hořické sochařsko-kamenické školy. V podmínkách sympozia bylo, že díla, která při něm vzniknou, zůstanou v Hořicích. Hotové sochy byly vždy po skončení akce umístěny na památný pískovcový vrch Gothard. Bohužel již v roce 1970 konání sympozia tehdejší normalizační vláda zakázala. Po revoluci se tradice obnovila. Sochy, které vznikly do roku 2000, jsou ještě umístěny na svazích vrchu. Sochy z dalších let našly své místo při cestě k lomu U Svatého Josefa.

Sochařský park U Svatého Gotharda je přístupný celoročně a blízké parkoviště je zdarma. Na samém vrchu parku Vás jistě zaujme 12,5 metru vysoký pískovcový monolit z roku 1903 pojmenovaný po Františku Ladislavu Riegrovi. Pak již můžete pomalu začít objevovat díla vzniklá na sympoziích. Sochy jsou situované na svazích vrchu a je jich kolem stovky. Musíte ale počítat s tím, že to není klasický park s cestičkami, květinovými záhony, okrasnými keři a mnoha lavičkami. Sochy jsou umístěné v trávě mezi vzrostlými stromy, někdy je terén trošku křivolaký. Ale o to hezčí zážitek to je. Můžete kolem soch obcházet dokola, dotýkat se jich, sledovat je z různých úhlů a vzdáleností. U některých je cedulka s názvem, jménem autora i datem vzniku. Pokud chcete znát všechna jména autorů i názvy soch, existuje dokonce orientační plánek, který připravilo hořické muzeum.

Možná je ale lepší jen tak procházet parkem sem a tam, nehledat konkrétní sochy, ale raději nechat pracovat fantazii. Kámen je vlastně také příroda a tady mu dal člověk jen jiný tvar. Každý umělec má svůj rukopis. Některé sochy jsou oblé, jiné mají ostré hrany. Některé znázorňují konkrétní věc či postavu, další jen pocit, myšlenku nebo náladu. Propojení lidské tvořivosti s přírodou způsobí, že přestanete vnímat svět kolem a necháte se vtáhnout do světa kamene a umění. Než vyrazíte do parku, dejte si do kapsy hořické trubičky. Budou se hodit, až budete z těch krásných zážitků unavení.

Autor: Věra Hrabíková