Údržba trvalkových záhonů

Hlavní vegetační období pro většinu trvalek začíná v dubnu. Venkovní teploty stoupají, půda se pomalu ohřívá a trvalky začínají narůstat. V tomto období bychom měli provést dočištění záhonů po zimě, odstranit uschlé listí a výhony, ostříhat okrasné trávy. Zamezíme tím i případnému šíření houbových chorob. Pokud je to nutné, můžeme na záhonech doplnit substrát a samozřejmě nezapomeneme přihnojit. Hnojiva ať organická či umělá by měla obsahovat základní živiny (dusík, fosfor, draslík) i mikroprvky. Zbytečně ale rostlinám nepřilepšujeme příliš vysokými dávkami živin, vždy je nutné dodržovat pokyny na daném balení. Ideální je po přihnojení zalít, nebo hnojit před deštěm.

Během sezóny bychom měli mít trvalky stále pod kontrolou. V případě dlouhotrvajícího sucha rostlinám zajistíme dostatek vody, odstraňujeme plevel a případně i uschlé výhonky a odkvetlé květy. Pokud je záhon v dobré kondici, lépe odolává chorobám i škůdcům. Významným škůdcem bývá savý hmyz, nejčastěji svilušky a mšice. Při silnějším napadení neváhejte použít vhodný postřik. Nečekejte, až budou rostliny úplně zdecimované. Dalším škůdcem, tentokráte na kořenech, je larva brouka lalokonosce. Na něj platí biologická ochrana: parazitické hlístice. A v tomto výčtu samozřejmě nechybí ani slimáci. Rad na jejich likvidaci je mnoho, takže nejlepší je využít vše, co je po ruce. Nejlépe se osvědčily například granule na hubení slimáků. Pokud aplikujete několikrát za sezónu, omezíte jejich výskyt na minimum.  Co se týká chorob na trvalkách, tam naštěstí nebývá tak zle. Někdy se vyskytne na listech padlí a způsobí předčasné oslabení celé rostliny. Je lépe likvidovat napadené listy preventivně a zabránit tak šíření nemoci na záhonu.

Důležité je si uvědomit, že trvalky, kterým se říká také pereny (z latinského perennis= vytrvalý), jsou sice vytrvalé, ale ne věčné. Reálná vytrvalost záleží na druhu i na kultivaru dané trvalky. Musíme počítat s tím, že po několika letech budeme muset do trvalkového záhonu nějak zasáhnout. Některé druhy zmizí, některé se rozrostou na neúnosnou míru. Trs bývá někdy uprostřed suchý (chybí tam živiny), okraje prosperují. Pak je vhodné rostlinu vyrýt, rozdělit a pěknou část zasadit zpět. Některé druhy se přesévají a tudíž po záhoně putují. Stává se také, že některé trvalky nepřežijí zimu. Někdy se i pěstují druhy, které mají velkou estetickou hodnotu, ale zimování bývá nejisté.

Trvalkové výsadby patří v zahradě k těm náročnějším vegetačním prvkům, ale odměnou je nám barevný a voňavý kus přírody. Měli bychom si promyslet, na co stačíme a jak velké výsadby si pořídíme. Aby práce s trvalkami byla jen radost, ne úmorná práce, která nám přerůstá přes hlavu. Přeji Vám hodně těchto radostí!

Autor: Věra Hrabíková